| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Zprávy z cesty (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
| Hančiny zprávy | Tomášovy zprávy |
| Zpráva č. 1 | Zpráva č. 1 |
| Zpráva č. 2 | Zpráva č. 2 |
| Zpráva č. 3 | Zpráva č. 3 |
| Zpráva č. 4 | Zpráva č. 4 |
| Zpráva č. 5 | Zpráva č. 5 |
| Zpráva č. 6 | Zpráva č. 6 |
Zprava c. 5 -- Volgograd
Pozar v jedoucim vlaku je urcite spektakularnejsi podivana v americkem filmu, nezli ve skutecnosti. Ve skutecnosti to muze probehnout treba tak, ze si v poklidu drimete na svem luzku, kdyz vas probudi rozruch. Vagon je plny koure, cestujici se presouvaji z horiciho kupe a pruvodci vam rekne, at se radeji obujete, protoze mozna bude evakuace. Cestujici to ovsem nesou klidne, jsou to Rusove a hned tak neco je nerozhodi. Zertuji a vubec jim neavdi, ze nas mladicky pruvodci, ocividne na jedne ze svych prvnicvh dlouhych cest, vubec nevi, co ma delat. Teprve kdyz zareaguje pozarni cidlo a prizene se energicky velitel vlaku (kazdy dalkovy vlak ma takoveho velitele), zacne se s hasenim.
Horelo jen jakesi gumove tesneni okna a neporadek, ktery tam za leta napadal, takze za deset mintu je uhaseno, vagon vyvetrany a vsecko zase v poradku. Jen neni jasne, jak to mohlo chytit, lide, kteri v kupe sedeli, se zaprisahaji, ze jesou nekuraci.
Tohle se odehralo ve vlaku z Kazane do Volgogradu. Opustili jsme totiz Ural a na poslednich par dni se rozhodli podivat jeste na jih.
Ale postupne.
Jekaterinburg je nehezke prumyslove mesto, ktere se do historie zapsalo jako vyznamny producent valecne techniky za Druhe svetove valky, predevsim ale v roce 1918, kdy tu byla vyvrazdena carska rodina. Velitel tehle akce byl v roce 1924 ocenen tim, ze se mesto po nem prejmenovalo na Sverdlovsk, dneska se uz zase jmenuje jako driv. Na miste, kde stal dum, v nemz se poprava odehrala, stoji dnes velky chram a jezdi se k nemu fotografovat svatby.
Z Jekaterinburgu jsme se vydali opet do hor, urazili jsme asi 400 km autobusem do hornickeho mesta Karpinsk. Jenze uz kdyz jsme tam o pulnoci dojeli a hledali hotel, prselo. Prselo i dalsi den a predpoved neslibovala zlepseni. Popis vystupu na Denezkyj Kamen sliboval hodne vody i v dobrem pocasi, takze jsme se myslenky na dalsi vylet vzdali a vydali se zase zpatky do Jekaterinburgu a odsud hned do Kazane.
V Kazani jsme se ocitli mezi samymi Tatary. Je to totiz hlavni mesto republiky Tatarstan. Mesto slavilo pred par dny 1000 let sve existence a pozustatky oslav se nedaly prehlednout. Predevsim si ale Kazan ke svemu vyrozci nadelila velky dar - metro. Ma sice zatim jen pet zastavek, ale uz jezdi. Vsecko je tam fungl nove, stanice nejsou casto jeste uplne hotove a vagony jeste pachnou barvou. Lide si to tam prohlizeji, vozi se z konecne na konecnou a maji z metra radost. Taky jsme se projeli a mozna, ze jsme byli prvni Cesi v Kazanskem metru? :-)
Volgograd lezi hodne na jihu, je to znat i na mistnim trzisti, kde se daji lacino koupit vselijake dobroty vinem pocinaje a melouny konce. Pokud napisu starsi nazev mesta - totiz Stalingrad - urcite bude o neco jasnejsi, proc jsme se sem vydali. Odehrala se tu za valky jedna z nejvyznamnejsich bitev, ktera trvala celych 200 dni a noci. Z toho 135 dni se bojovalo o kotu 102 m, nevysoky kopecek nad mestem, nesouci nazev Mamajev Kurgan. Kdyz vystoupate po nekolika chodistich, minete radu betonovych monumetu, projdete kruhovym domem s vecnym ohnem a nekonecnymi seznamy padlych po stenach, dojdete k sedmdesatimetrove betonove sose Matky Rusi, ktera v nesmirne patetickem gestu se vztycenym mecem vola zrejme celou vlast do boje. Socha je ohromna a jeji gesto velmi pusobive.
Ve meste je muzeum, jehoz nejvetsi atrakci je panorama bitvy, znazornujci situaci na Mamajev Kurgan z 26. ledna 1943, kdy se odehral rozhodujici prulom Rude armady. Panorama je o neco vetsi, nez to, co mame v Praze. Vyska platna je 16 metru, delka 120 metru, vaha asi jedna tuna. Jsou tu k videni ruzne faze boju z onoho dne a mimo "globani" historicke pravdy jsu tu i realni lide, kteri se proslavili svymi hrdinskymi skutky. je tu naprikad zobrazeno letedalo Viktora Rogalovice, ktery se sice mohl zachranit skokem z horiciho stroje, radeji jej ale zamiril na nepratelske pozice. je tu Michail Panikachi, ktery se jako horici pochoden vrhl na nepratelsky tank a zapalil ho vlastmi telem. A je tu tankista Sergej Markin, ktery se zranen jeste dostal ze sveho tanku, aby na nej pred smrti stihl svou krvi napsat "Ja umiram, vlasti. Ale Strana zvitezi!". Verte tomu, nebo neverte.
Volgograd slavi zitra 416 let sve existence, vetsinu te doby se ale jmenoval jinak. Az do roku 1931 to byl Carycin, pak Staligrad a dnes je to Volgograd a po valce uz tu samozrejme po sedesati letech neni ani stopy. Na namesti se chysta koncert a behem vikendu tu probehne spousta akci, ktere my ale uz neuvidime, protoze budeme na ceste do Moskvy.
Satelitni snimek mesta Volgograd je k videni na tomto odkazu.
Presneji receno, je to pohled na Mamajev Kurgan, samotne mesto se tahne podel Volhy v delce asi 25 kilometru. Pokud od pamatniku budete po snimku cestovat primo k rece, dostanete se do mista, kde stoji nas hotel :-)
Zdravim od Volhy.