| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Zprávy z cesty (Hanka) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
| Hančiny zprávy | Tomášovy zprávy |
| Zpráva č. 1 | Zpráva č. 1 |
| Zpráva č. 2 | Zpráva č. 2 |
| Zpráva č. 3 | Zpráva č. 3 |
| Zpráva č. 4 | Zpráva č. 4 |
| Zpráva č. 5 | Zpráva č. 5 |
| Zpráva č. 6 | Zpráva č. 6 |
Druhy mejl, 20.8. 2005, 17:25
Pekny sobotni vecer preji z Vorkuty. Tak jsme jiz na Urale. A vubec to nebolelo:-}
"Ale proc do Vorkuty? Co tam budete delat?", takhle se nas nekolikrat ptala Lena z naseho kupe, ktera tolik plakala, kdyz vlak opoustel Jaroslavske nadrazi v Moskve... Ona ve Vorkute zije cely zivot a vubec nechape, co sem koho tahne. Zvlast ted, "na podzim...." A za chvili prijde zima, co tu trva 9 mesicu a to je teprve pekna deprese. "Polarni noc ma zvlastni moc, kazdeho prepadne smutek..." Je tu pry mraz az - 45 C a priserny vitr. Leto ve Vorkute pry trva tyden. Tak tri dny zcatkem cervence, pak chvili hnusne, pak jeste dva dny a nekdy - kdyz je dobry rok - je jeste par jednotlivych dni hezky. My si ale myslime, ze prehanela, protoze zrovna dneska je ve Vorkute krasne. Teplo tak + 16 C, sviti slunicko, sem tam i modra obloha. Cestou vlakem, kdyz se nam za okny prohanela ona daleka siroka Rus plna berozek, sice chvilemi i prselo, ale nic dramatickeho.
Ve vlaku to byla vubec pohoda. Kupe "s uslugami" znamenalo, ze jsme to meli s plnou penzi, kazdou chvili nejake teple jidlo od sympaticke dezurne. Kupe jsme sdileli s Lenou, jejim tak asi 12letym synem {nebo bratrem?} a jejich fenkou Luisou. Ctyri v kupe a pes. Luisa si na nas nastesti brzo zvykla, pry nema rada jen male deti {coz teda chapu}, takze sezrat me chtela malokdy, vlastne jen jednou, kdyz jsem se v noci rozhodla jit necekane na toaletu. Ctyricet hodin tedy stravenou konzumaci, cetbou, poslouchanim hudby a pri obcasnych zastavkach i nakupovanim mistnich pochutin. Takova oplatka plna medoveho kremu - mnam. Jen na jedne stanici zcela lokalniho vyznamu {stali jsme tam celych 8 minut, jmeno nezapamatovatelne} zacali jacisi policiste vysvetlovat Tomasovi, ze se tam nesmi fotit, protoze nadrazi jsou prece v Rusku strategicky vyznamna a co kdybychom to pak nekde zverejnili? Lidi muzem, ale nadrazi ne. Chudaci, vubec nevedi, ze na Googlu jsou satelitni mapy celeho sveta v patricnem rozliseni... To by nas asi zavreli rovnou... Tomas pak litoval, ze se s nimi nevyfotil, kdyz "ljudi fotografirovat vozmozno..."
Ale zpet k Vorkute. Nutno konstatovat, ze to neni tak priserne misto, jak jsem cekala, a kdyz clovek prestane myslet na to, ze za jeho vznikem jsou tisice a tisice mrtvych veznu z lagru, kteri staveli zdejsi zeleznici a tezili strategicky dulezite uhli, muze se mu tu i libit. Venku je dnes vazne hezky, vetsina obchodu je bez ohledu na to, ze je sobota vecer, otevrena, internet je levny a rychly a v kine davaji vecer asi tri filmy. Jeste resime, kde budeme dnes bydlet. Mame na vyber bud se vratit na nadrazi a prespat ve "Vagon - gostinica", coz je normalni lehatkovy vagon ve vlaku, ktery v devet vecer prijede z Inty a rano se z nej musi v 6 vystoupit, protoze zase jede zpatky, nebo se ubytovat ve zdejsim jedinem hotelu jmenem Vorkuta. Prijde mi to trochu malo dobrodruzne, bydlet v hotelu, ovsem Tomas vytahl argumenty typu sprcha, splachovaci wc a kino naproti hotelu, coz na me uz zabira vic. Tak jo, asi budem bydlet v hotelu, ovsem vezmeme si pokoj jen s cernobilou televizi:-} Vorkutu jsme za ty ctyri hodiny, co jsme tady, uz prohledli podrobne. Hlavni ulice je ulice Lenina, pak je tu jeste Moskevska, Leningradska a Mira. Jedno divadlo normalni, jedno loutkove, dum horniku a energetiku, socha Lenina, socha Kirova, pomnik gerojum truda, kino. Hesla typu "Cisty dvorek - cista ulice - ciste mesto = nase zdravi" Pravidelne ulice plne panelaku, z nichz nektere stoji na pilotech, neb na vecne zmrzle pude se stavi tezko. Jenze pry kdyz se topi, tak i permafrost zacita roztavat... Rada domu je opustenych, zrejme dusledek propousteni z dolu a postupneho ubyvani obyvatel mesta. Neni to nijak pekna architektura, spis takova ta typicka stalinska, ale da se to prezit. Zvlast, kdyz tu hodlame zustat jen do zitra:-} Chtela jsem jeste videt jedine, co tu po stalinskych lagrech zustalo, coz je par krizu pripominajicich jednu krvave potlacenou stavku, ale nemam pocit, ze by zrovna tohle mesto zilo z gulagove turistiky. Protoze nemame zadnou mapu, nemame ani sanci to najit. Hrbitov bude asi i zarostly, protoze v dobe kratkeho polarniho leta zde vsechno rasi a roste. I kdyz uz cestou vlakem jsme obcas videli zbytky zeleznicnich trati miricich k obzoru, kde se krcily zbytky baraku a teznich vezi.... Pokud Vas zajima Vorkuta, muzu nabidnout webove stranky mesta.
Zitra rano odjizdime smer Labytnagi, ovsem se zastavkou nekde v prirode. Tomas chce mermomoci navstivit Polarni ural. Nastesti ale musime byt nejpozdeji pristi nedeli zpet v civilizaci, tak to snad preziju i ja:-} Zda se ale, ze se nejakou dobu asi neozveme. Inu, co se da delat.
Mejte se, z Vorkuty na polarni urale zdravi
Hanka K.