Rusko 2005 -- Polární Ural - Západní Sibiř - Povolží

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

Středa 7.9.2005 - den 23.

Volgograd

Hance bylo v noci po její rybě špatně. Asi v devět, když jsem začal dřímat, mě probudily výkřiky.

Vlak jel a náš vagón hořel! Všude je plno kouře! Hoří kupé ob jedno od nás. Nikdo s tím nic nedělá, jen ti, co tam byli sedí jinde. Občas se tam někdo jde podívat. Mladý průvodčí (snad 18 let) očividně neví, co dělat. Rozezní se požární hlásič. Obouváme si boty, balíme batohy, abychom mohli eventuelně rychle zmizet. Pak se objeví jiný průvodčí z jiného vozu a konečně začne energicky organizovat hašení. Ukázalo se, že hořelo gumové těsnění okna a asi i svinstvo, co se tam za léta nahromadilo a vlastně se celkem nic nestalo. Kouř se vyvětrá, politá podlaha vytře a v Saratově je zase všechno normální. Jen není jasné, jak to mohlo chytit - lidé, kteří tam seděli, jsou údajně všichni nekuřáci.

Zaujalo mě, jak všichni reagovali v klidu, nikdo nepanikařil. Měl jsem pocit, že se naši spolucestující znepokojují snad až příliš málo...

Jedeme na jih, je stále tepleji, počasí se zlepšilo. Za okny je nekonečná step. Občas je část vypálená, nesmírné rozlohy krajiny jsou pak černé, občas stojící sežehnutá břízka...

Na zastávkách se lacino prodávají melouny.

V osm, když dojíždíme do Volgogradu, je už úplná tma. Kousek před nádražím míjíme velikánskou osvětlenou sochu Rusi.

V Lonely Planet se píše o dvou hotelích nedaleko nádraží. Nejprve ale zkusíme "komnaty otdycha" přímo na nádraží. Asi to nebude velký komfort, ale hotely zase budou dražší. Mají tu volná jen mužská místa. Paní od Komnat otdycha nás posílá kamsi (nerozumíme kam) hledat hotel Turist, prý tam mají relativně nízké ceny. Nejprve zkoušíme hotely z průvodce. V hotelu Volgograd mají volné jen pokoje "Lux" za 4500 rublů, v hotelu Inturist nemají volného vůbec nic. Místní dveřník nám vysvětluje, že v sobotu tu mají Den města a hotely jsou celý týden vyprodané. Je tu prý nedaleko ještě jeden hotel a taky je plný. Snad prý hotel Turist. No tak ho tedy musíme najít. Prý tam jede maršrutka č. 77 nebo 909. Jedeme zase k nádraží hledat uvedené linky. Napadla mě tam hloupá věc - zeptat se na radu policisty. On na to "Ukažte mi dokumenty, pak se uvidí." Prohlédl si pasy, vyptal se, jestli s sebou vezeme nějaké zakázané věci a bylo mu divné, že máme velké batohy. Nakonec nás ale poslal na trolejbus číslo 8, který nás prý za 15 minut doveze na zastávku Mamajev Kurgan, odkud je to kousek. Opravdu, od té zastávky se jde z kopce k Volze, tam se vlevo objeví budova hotelu. Bereme nejlevnější dvoják (tj. bez televize a lednice, což nás opravdu netrápí) za 1060 rublů. Pokoj je pěkný, má dokonce balkon, ze čtvrtého patra je výhled na Volhu. Peru kalhoty, dávám si sprchu a zase po pár dnech ležím v pohodlné posteli.

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

 

(c) Hanka Kubíková a Tomáš Hruš 2005
<