Rusko 2005 -- Polární Ural - Západní Sibiř - Povolží

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

Čtvrtek 18.8. 2005 - den 3.

Moskva, vlak

Nemáme naspěch, v klidu balíme a vezeme batohy do nádražní úschovny. Necháváme je sice omylem v úschovně Leningradského namísto Jaroslavského nádraží, ale to nevadí, obě nádraží jsou těsně vedle sebe. V úschovně je řada okének, která mají přestávky v různých časech, je třeba dobře zvolit, aby právě to vaše nemělo pauzu když zavazadlo chcete vyzvednout.

Jedeme ke Kremlu a už z dálky nás mate, že tam není u pokladem obvyklá fronta, kterou jsme dnes odhodlaní vystát. Pokladny jsou zavřené a kolem bloudí zmatení západní turisté. Nikde žádná informace. Až přímo ve vchodu do Kremlu je malá tabule s nápisem "Kreml je dnes uzavřen". Žádné další vysvětlení a především - nápis je jen v ruštině! My tomu rozumíme, ale co ty davy turistů?

Náš další cíl je věž Ostankino. Fouká vítr, je čistý vzduch, bude nádherný výhled. Takže metrem na VDNCH, tam si prohlédneme pár atrakcí, bizarní květinové instalace (tank, kanec letadlo, …), dáme si šavermu (kebab) a k ní Baltiku a jdeme k věži. Cestou se ještě pokusíme z pošty poslat pohlednice, co jsme koupili u Kremlu. Fronta na poště ale postupuje tak nekonečně pomalu, že to vzdáváme. Cestou od věže se pokoušíme o reparát, dopadne to ale stejně.

U věže nás čeká stejné fiasko jako u Kremlu. Návštěvy jsou přechodně zrušeny. Nemůžeme si tu ani lehnout do trávy - ochranka nás hned upozorňuje na to, že to tady není žádná pláž, abychom se tu váleli. Jak by to vypadalo, kdyby to dělal každý, že? Takovému argumentu se nedá odolat.

Cestou zpět nakoupíme ovoce na cestu, pak jdeme na Arbat na Internet (Arbat č.p. 13) a na nádraží.

V našem kupé pro čtyři jsou už tři dospělí, jeden malý kluk a jeden jezevčík. Naštěstí jede jen mladá paní se synem a jezevčíkem, ti ostatní je jen vyprovázejí. Paní je zdravotní sestra z Vorkuty, která byla v Moskvě na dovolené. Je milá a komunikativní (má taky trochu upito) a docela prostinká. Vůbec nedokáže pochopit, proč jedeme právě do Vorkuty. Sama o Vorkutě ani jejím okolí vůbec nic neví. Její muž je horník, ve Vorkutě jsou prý všichni horníci.

Naše jízdenka do "kupe s uslugami" znamená, že v ceně je nejen povlečení, ale i plná penze včetně teplého oběda.

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

 

(c) Hanka Kubíková a Tomáš Hruš 2005
<