| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Hanka) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Čtvrtek 18.8.2005
3.den - Moskva, odjezd do Vorkuty
Přispali jsme si a vstali až po deváté. Balili jsme se zjevnou snahou nechat si věci do vlaku dostupné. Můj batoh po zabalení turistických bot zvětšil svůj objem tak o třetinu. Vyhodila jsem v Praze těžce sháněný tuhý líh, dojedli jsme melouna a oznámili děžurným, že odcházíme. Na Jaroslavském nádraží jsme si dali do úschovny batohy (2 x 60 R) a porozhlédli se po nádraží, abychom večer nebloudili. V business centru měli internet, ale dost drahý - 2,5 R za minutu. Opět jsme sedli do metra - příští cíl: Kreml. Konečně ho snad navštívím a prohlídnu si car-zvon, car-pušku :-) Ani tentokrát mi však nebylo přáno…. Už zdálky jsme byli překvapeni absencí fronty před pokladnami. Lidé se tu sice motali, ale neorganizovaně. Zblízka se to vyjasnilo - na bráně visela cedule s prostým nápisem „Kreml dnes uzavřen.“ Bez uvedení důvodu a pouze rusky. Dezorientovaní turisté ruštinu neovládající měli smůlu. Občas sice někdo bránou prošel, ale vzápětí se podrobil kontrole dokladů, turisté nebyli vpuštěni žádní a že se někteří vstupu dožadovali.
Po zvážení všech možností dalšího programu jsme se po svačince v Alexandrových sadech rozhodli pro televizní věž Ostankino. Krásné počasí, to bude výhled na Moskvu. Metrem jsme dojeli na zastávku VDNCH, kousek od ní se tyčí obrovský monument připomínající úspěchy sovětské kosmonautiky. Vyfotila jsem se s Jurijem Gagarinem. Na Výstavišti právě probíhala výstava květinových instalací, většina výjevů nějak zpracovávala 60. výročí konce 2. světové války. Takže květinové tanky, letadla a zátarasy, květinová válka. Dobré bylo kropící auto udržující instalace při životě - kropilo lidi nelidi.
Do Domu sovětů nás zvala zvuková reklama nabízející nějaké báječné suvenýry, ale odolali jsme a místo toho si vyfotili Lenina. Ještě jsme omrkli zdejší pouťové atrakce, naobědvali se (šaverma a pivo) a konečně vyrazili k té TV věži. Ani tady nám nepřálo štěstí, na plotě visela cedule "Exkurze dočasně zrušeny". Po vzoru ruských mladíků jsme si lehli pod věží do trávy a naordinovali si oddech. Odpočinek netrval dlouho, přišla na nás zdejší ochranka. "Na trávě se ležet nesmí, co kdyby si tu lehl každý..." Tak na to se opravdu nedalo nic říct. Cestou k metru jsme si koupili nějaké zásoby potravin, a protože jsme měli ještě poměrně dost času, zajeli jsme do města na Arbat na internet. Z místa, kde jsme se připojovali naposledy, tzn. před 5 lety, nás poslali do čísla Arbat 13. Tady byl počítačový klub, připojení na internet zhruba za cenu 1 rubl za minutu. Poslat zprávy domů nám trvalo asi 40 minut, skončili jsme kolem sedmé.
Přesun na Jaroslavské nádraží, čekárna narvaná, tak jsme se utábořili v 1. patře pod okny na peron, hned vedle piána. Vážně tu stál klavír překrytý přehozem. Tabulka sdělovala, že nástroj je stár stejně jako nádraží, tzn. něco přes 100 let, a že na něj každé dopoledne pro potěchu cestujícím hraje zdejší inspektor čekárny. Škoda, že jsme to dopoledne prošvihli...
Po deváté jsme nastoupili do vlaku. V kupé bylo poněkud přeplněno - 3 dospělí, jedno dítě a jeden pes. Dospělí byli ve výborné náladě, inu alkohol je mocný, a hned začali přeorganizovávat zavazadla, aby se naše batohy nemuseli zvedat do horní části odkládacího prostoru. Podařilo se. Deset minut před odjezdem prošla vlak naše průvodčí a vykřikovala: "Doprovázející, vystupte si". Dva z obyvatel našeho kupé opravdu vystoupili, takže jsme nakonec zůstali 4 a pes. Jezevčice Luisa na nás nejdřív trochu štěkala, říkala jsem si, že by bylo trapné přivézt si z Ruska vzteklinu, ale nakonec si zvykla. Luisa neměla jízdenku, což majitelka nahlásila průvodčí, takže se během večera u nás zastavil sám náčelník vlaku. Zeptal se psa, kam jede, vytáhl tabulky, které zohledňovaly velikost psa a uraženou vzdálenost a vypočítal to Luise na 102,5 R. Majitelka mu dala 110 R a vysvětlila mu, že potvrzení o zaplacení opravdu nepotřebuje. Pán s úsměvem odvětil, že Sovětský svaz sice zrušili, ale byrokracie zůstala. Lístek a drobné prý přinese později. Myslím, že už se u nás do konce cesty neukázal :-)
Průvodčí nám v mezidobí přinesla povlečení, zkontrolovala jízdenky a sdělila nám, že nás bude až do Vorkuty krmit - že by "uslugi" znamenaly polopenzi?
Paní z kupé, Lena, se s námi dala do řeči. Pořád nedokázala pochopit, proč jedeme zrovna do Vorkuty. Vždyť tam není nic zajímavého. Navíc je tam prý zrovna ošklivé počasí, prší, začal podzim, zatím ale prý nesněží. Z internetu vím, že ve Vorkutě je ročně 300 dní teplota pod nulou - Lena říkala, že v zimě tam bývá i - 45 C, i když poslední dvě zimy byly teplé, maximálně -30 C. Zima je vůbec nejdepresivnější roční období, Vorkuta leží za polárním kruhem, takže tu dlouho panuje polární noc. Léto bývá tak týden v roce, vždy tak po dvou dnech v červenci, nikdy ale nikdo neví, kdy léto přijde. Lena je zdravotní sestrou, její manžel pracuje na šachtě, ostatně skoro všichni jsou ve Vorkutě "šachtjory". Bohužel se ale teď doly na uhlí často zavírají.
Je fakt, že když jsem na netu hledala nějaké informace o tomhle městě, tak první článek, na který jsem narazila, byl květnový dopis starosty Vorkuty Putinovi. Žádal ho o přehodnocení rozhodnutí přestat dodávat teplo do státních objektů ve Vorkutě. Přiznával, že na zaplacení dodavky energie město sice opravdu nemá prostředky, nicméně že momentálně jsou ve Vorkutě 3 metry sněhu a mráz tu bývá ještě na konci června. Byl by nerad, kdyby rozhodnutí o odstavení dodávek tepla vyvolalo nějaké občanské nepokoje, podobné těm, které se objevily na konci 90.let po uzavření části dolů. Bohužel nevím, jak tahle suplika dopadla.
Leně pořád ta naše cesta ležela v hlavě. Několikrát se nás ptala, proč Vorkuta a nakonec řekla, že jsme molodci, když jedeme do tohohle kouta Ruska. Obávám se ale, že její hodnocení není příliš "směroplatné". Kde leží Česko Lena netušila, když jsme jí říkali, že jsme byli na Bajkalu, tak moc nevěděla, ale „snad je tam nějaké jezero“? Prý je to moc pěkné na sever od Labytnangi, dá se tam jet loďkou a je tam hodně ryb - ale ani tam Lena nikdy nebyla.
|
|
|