| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Hanka) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Středa 17.8.2005
2.den - Moskva
Chtěli jsme vstávat brzy, ale když v sedm ráno zazvonil budík, své rozhodnutí jsme přehodnotili a vstali až po osmé. Snídaně a v devět hodin jsme šli do města
Centrální pokladnu železničních jízdenek nedaleko metra Krasnyje vorota jsme našli snadno, dokonce se nám zdálo, že si cestu pamatujeme z poslední návštěvy v roce 2000. Potřebovali jsme koupit lístky do Vorkuty, kam jezdí vlak 2x denně. Jenže lístky do Vorkuty byly vyprodané... Na zítřek žádné, na pozítří žádné... Co teď? Naštěstí jsme si pamatovali, že zdejší paní jsou snaživé a profesionální, nicméně informace od nich nejsou vždy stoprocentní. Zamířili jsme tedy pres dvůr k dalším pokladnám a opravdu, tady už nám paní nabídla 1. třídu i na zítřek. Na pátek by měla dokonce i jednu jízdenku v plackartě. My máme ale ubytování jen do čtvrtka. Takže jsme se nakonec přesunuli k pokladně, kde se dalo platit kartou a zakoupili za necelých 6 tisíc R na zítřek 2 jízdenky do Vorkuty v kupé "s uslugami". Kdo ví, co to bude...
Další úkol dne: zakoupit plynovou bombu k našemu vařiči. Letecká doprava má přece jen svá omezení a zákaz převážení plynu k ní bohužel patří. Z internetu jsem měla stažený seznam obchodu se sportovními potřebami, nicméně podařilo se mi v hotelu zapomenout mapu. Takže s pomocí Lonely planet jsme lokalizovali 2 obchody na ulici Prospekt míra. Rozhodli jsme se tam dojít pešky, ovšem nějak jsme si neuvědomili, že vzdálenosti v Moskvě jsou přece jen větší, než jsme zvyklí. Aspoň jsme objevili první slovenskou restauraci v Rusku jménem Zbojník Jánošík (business lunch za 250 R). Prospekt míra je mnoho kilometrů dlouhá čtyřproudová ulice. Prošli jsme z ní část a bylo to úmorné. Narazili jsme na "divadelní stánek", místo, kde se prodávají vstupenky na kulturní akce. Divadelní sezóna bohužel začíná až 6.9.2005. My jsme ale chtěli do cirkusu, což je oblíbená kultura Moskvičů, tedy Moskvanů. Do hlavního cirkusu už bohužel lístky nebyly, paní v pokladně nám ale nabídla lístky do jiného, jehož šapitó stojí blízko stanice metra Rečnoj vokzal. Prý je s laserovou show. Koupili jsme si lísky po 200 R do 12. řady.
Narazili jsme na dva sportovní obchody, v jednom měli jen oblečení, ve druhém vedli i plyn, ale bohužel bombičku s jiným závitem, než jsme potřebovali. Už jsem měla shánění plynu docela dost. Zkusili jsme nahlédnout i na jakýsi trh - letěla tu hlavně elektronika. Nakonec jsme ale měli štěstí, poté co jsme přešli most pres koleje a vešli do Ostankineckého rajonu, narazili jsme na velký obchod s rybářskými a turistickými potřebami, kde ten zatracený plyn měli. Za 250 R. Odškrtnuto. Ufff.
Koupili jsme si ke svačině nějaké pirohy a jeli metrem do centra konečně si užít Moskvy. Rudé náměstí se nám zdálo celé nějaké menší než před 5 lety. Srovnání s loňskou zkušeností na náměstí Nebeského klidu nesnese žádné náměstí. Nakoukli jsme do GUMu, což už není Gosudarstvennyj univerzalnyj magazin, ale Glavnyj univerzalnyj magazin. Byl plný krav. Toho skotu, který hyzdil loni celé léto Prahu. Ach ta globalizace. Vyfotili jsme si Kreml, mauzoleum, chrám Vasila Blaženého, GUM i Historické muzeum. Před naším odjezdem byl v denním tisku článek o skandálních opeřencích - vránách, které oklovávají zlato na kremelských střechách. Rozhlíželi jsme se pozorně, ale nikde jsme je nezahlédli, zřejmě protiakce v podobě vysazených dravců zafungovala.
Cestou k Ochotskému rjádu jsme neodolali a vyfotili si dvojníky Lenina a Putina, kteří tu pózovali turistům. Povinná návštěva věčného ohně u Hrobu neznámého vojína (prý vojáček zabitý v roce 1941 na Leningradském šosé v místě, kde se Němci nejvíc přiblížili k Moskvě). Alexandrovským parkem jsme došli až ke vstupu do Kremlu. Lístky na dnešní den už byly vyprodány, bylo možné pouze vystát frontu na vstupenky na střídání stráží, což se nám ale nechtělo. Kolem knihovny V.I.Lenina jsme došli na Arbat, kde jsme jako správní turisté okoukli suvenýry. U nové velké sochy Bulata Okudžavy jsme posvačili pečenou bramboru s máslem a sýrem. Po Novém Arbatu, ulici plné kasin a luxusních obchodů, ovšem lemované ošklivými panelovými domy, jsme se vrátili k metru. Správný čas vyrazit do cirkusu. Jednou nebo dvakrát jsme přestoupili a za další půlhodinu vystoupili na zastávce Vodní stadion, odkud jsme se vydali cirkus hledat. Byl to docela problém, několikrát jsme se ztratili, než jsme to po půlhodině bloudění našli. Cirkus stál na krásném místě u jezera. Dali jsme si pivo a ve třičtvrtě na sedm šli dovnitř. Bylo poloprázdno, tak jsme si z poslední řady přesedli blíže. A začala show, která nás nadchla. Nejprve úvod v podobě laserových obrázků představující všechny účinkující. Potom už vlastní exhibice. Představení mělo tempo a švih, obrazy se střídaly tak rychle, že divák neměl čas si vydechnout. Cirkus si zakládal na drezúře neobvyklých zvířat: pštrosů, dikobrazů, fretek, lemurů, pávů, klokana, domácích kachen... Představení mělo v podtitulu cosi o 5 kontinentech, takže každý výstup byl tematicky laděný - indiáni a kovbojové, cikáni, ruská dědina, tropický ostrov. V mezidobí se předváděly akrobatky na visutých hrazdách, kouzelník s úžasným převlékacím číslem a klauni, kteří byli skutečně vtipní. Žádné kopání do zadku, žádné vulgarity, ale krásná čísla s bublifukem, s balónky, s obrovskými nafouknutými obleky a la Klabzubova jedenáctka. Myslím, že české cirkusy se k tomuto standardu ani zdaleka neblíží...
Cirkus skončil v devět hodin. Tentokrát jsme šli na metro Rečnyj vokzal, tato cesta byla asi 10x kratší, značená a mnohem hezčí. U metra jsme si koupili nějakou zeleninu a jeli do hotelu. Sprcha, spánek.
|
|
|