| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Úterý 23.8. 2005 - den 8.
Pendirmape
Přes noc přišli sobi až ke stanu, vylekali Hanku, když si byla odskočit. Naši idylu dokonalé osamělosti trochu ruší fakt, že někteří mají obojky.
V 7:20 vyrážíme směrem k vršku Pendrimape. Stoupáme loukou a pak levým hřebenem nad kotel. Hřeben je vlastně jen obrovská hromada suti, jen se střídá materiál šutrů a mění jejich velikost. Hřeben stoupá asi do výšky 850 metrů nad mořem a pak zase cca 100 m klesá do sedla, kterým protéká potok z jezer ležících po naší pravici v hořením kotli. Pak se zase stoupá. Od sedla se po obrovských balvanech pokračuje strmě vzhůru. Asi v 1000 m n.m. je malé sedélko s plochými kamennými destičkami, vypadá jako pokryté došky. To už zbývá posledních 200 výškových metrů. Na vrcholku je kamenný mužík a v něm krabička sardinek a zpráva vorkutských turistů z 18. srpna 2003. Takže jsme tu skoro přesně po dvou letech od jejich výstupu. Jak je tu zvykem, zprávu vorkuťanů si bereme s sebou a nahrazujeme jí zprávou naší. Trochu nás mrzí, že jsme svou výpravu nepodnikli u příležitosti nějakého výročí, naši předchůdci sem totiž vyšli u příležitosti 60. výročí bitvy u Kurska. Je 23. srpna, jedno pěkné společné Česko-Ruské výročí by se zrovna nabízelo.
Mimochodem, vrchol i část výstupové trasy leží přesně na hranici kontinentů, šlapeme tak po Evropě i Asii.
Výstup nám trval čtyři a půl hodiny, nahoře jsme právě v poledne. Ale abych byl přesný, jsme na Jižním vrcholu, na Hlavní vrchol je to ještě kus po hřebeni. Hanka toho ale má dost, je chladno a větrno, takže Jižní vrchol pro dnešek stačí. Hlavní vrchol má podle údajů naší mapy 1221 metrů, jižní 1192 metrů. Ve zprávě našich předchůdců se pro Jižní vrchol uvádí 1198 metrů.
Pořizuji pár snímků z vrcholu a jdeme dolů. Ve čtyři jsme u stanu, pěkně utahaní. Z pochodu po balvanech brní nohy.
Počasí nám celý den přálo, z vrcholu byl dokonalý rozhled na daleké kopce a hřebeny. Nebýt mraků pod horami, snad bychom mohli zahlédnout i Vorkutu. Daleko směrem do Asie jsme zahlédli stříbřitý proužek, to by už mohl být Ob.
Zatímco jsme byli nahoře, sobi nám v okolí stanu sežrali všechny houby, takže smaženice se nekoná.
Večer se sobi začali shromažďovat do soustředěnější skupiny. Když vhodně zavanul vítr, slyšeli jsme slabě štěkat psa. Že by nějací Něnci?
Jako odměnu za výstup jsme si dopřáli plný ešus borůvek s cukrem.
|
|
|