Středa 24.8. 2005 - den 9.
Polární Ural
Ráno je úplně jasno, postupně se uklidní i slabý vítr a dělá se nádherný den. Chodím kolem stanu jen v trenýrkách a tričku. Kolem skáčou kobylky, kdo by tu čekal takové léto... V jednu hodinu se vydáváme na cestu zpět ke kolejím. Nejdeme kudy jsme přišli, ale po cestě blíž k potoku. Zdá se, že vede správným směrem, ale mate mě, že jsem ji neviděl, když jsme šli opačným směrem. Zpočátku to jde dobře, cesta je slušná a vede přesně tam, kam potřebujeme. Pak se ale stáčí doleva a brodí řeku. Po našem břehu naštěstí pokračuje menší odbočka. I ta ale nakonec mizí v řece a pokračuje zřejmě korytem. Nezbývá nám tedy, než se prodírat vrbičkami podle proudu řeky. Jde to ztuha. Když neprolézáme mezi hustými větvemi, musíme procházet hustým býlím, vysokým až nad pas a plným děr a výmolů. Je tu spousta starých koryt, samá jáma a potůček. Po levici máme hlavní tok říčky a zprava přitékají stále další přítoky, takže máme pořád větší potíže s postupem. Zatáčím tedy kolmo od řeky, abychom se dostali mimo pásmo nejhustší vegetace a vody. Jenže na těch sotva dvou stech metrech nás čeká několik dalších přítoků. Řežu z vrbiček dvě větve, dělám z nich hole a brodíme. Není to žádná hloubka, voda neteče moc prudce, ale dno je kluzké a všude kolem rostou vrbičky a husté býlí.
Hned jak jsme venku, nacházíme za vrbičkami pěkný plácek pro stan. Kousek dál je další cesta, tentokrát už ta správná, po které jsme šli nahoru. Teď už dojdeme v pohodě. Zbytek cesty si ale necháme na zítra, teď stavíme stan a vaříme si dobroty.
Večer se od západu začíná zatahovat. Vypadá to na změnu počasí a já jsem rád, že jsme ten poslední úsek nemuseli jít v dešti.
<
