Středa 24.8.2005
9. den - Ural
Ráno jsme se budili na několik pokusů, nechtělo se nám vstávat, tak jsme si naordinovali odpočinkový den, respektive půlden, protože jsme se dohodli, že odpoledne vyrazíme na cestu zpět k trati, a že to zkusíme po projeté stopě, na kterou jsme cestou narazili. Zítra bychom pak odjeli do Labytnangi.
Počasí bylo nádherné. Modrá obloha, nebe bez mráčku. Poňoukala jsem Tomáše, ať se jde ještě projít do hor, ale nechtělo se mu, prý si sem zajede v zimě, to bude jiné dobrodružství. Tak to tedy asi beze mne. Dojedli jsme borůvky, nasnídali se a ponořili se do psaní deníků a do čtení. V jedenáct jsme pak začali balit. Trvalo nám to docela dlouho, dělali jsme si seznam zásob. Nakonec jsme podle plánu vyrazili na cestu zpátky přesně v jednu odpoledne. Cestu jsme našli rychle a šlo se po ní skvěle, ušetřili jsme si spoustu úsilí, které jsme minule věnovali postupu v porostu. U cesty jsme našli opuštěné tábořiště, ohniště, větve postavené do tvaru jehlanu a zbytek saní. Kolem se povalovali sobí kosti a zbytky paroží, a samozřejmě i krabice a láhve od piva. Usoudili jsme, že své donesené velké trofeje vyměníme za zdejší menší parohy, bude to pro další cestu přece jen skladnější.
Cesta asi po hodince končila v řece. Vydali jsme se tedy opět „necestou“, což byla docela dřina. Vysoké rostliny do výše ramen, Tomáš razil cestu. Naštěstí žádná z těch rostlin nežahala ani nepíchala. Kromě prodírání se rostlinstvem nás čekalo i přeskakování a posléze i brodění potoků. Mám z toho vždycky hrůzu, pokud je nějaká sebemenší příležitost spadnout do potoka, tak se mi to téměř vždy povede. Tentokrát jsem to ale zvládla a dokonce bez mokra v botech, goretex se osvědčil. Podařilo se nám překonat asi 4 potoky a dojít na cestu, po které jsme před několika dny do hor přišli. Postavili jsme si na dalším starém tábořišti stan a uvařili večeři. V podvečer se začalo zatahovat a neustále se nad námi honily mraky - zřejmě přichází změna počasí.
<
