| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Sobota 20.8. 2005 - den 5.
Vorkuta
Břízky jsou stále nižší a tenčí. Někde za Pečorou se vpravo objevují první terénní vlny - hlásí se Ural.
Je slunečné počasí, tenká bílá vrstva roztrhaných mraků.
Pečoru jsme zaspali. V Intě vystupuje pár cestujících a nám zbývá posledních pět hodin do Vorkuty.V půl třetí jsme tu. Počasí je na zdejší poměry asi dobré, neprší (i když je evidentně po dešti), bezvětří, celkem teplo.
Na nádraží nás vítá obrovský nápis a na soklu lokomotiva, s níž v roce 1944 dovezl strojvůdce Ďjačenko do Leningradu první vagóny vorkutského uhlí. Před nádražím tu ještě mají pěkný pomník pána s děvčátkem, hledících vstříc světlé budoucnosti.
Navzdory informacím z elektronických jízdních řádů Ruských drah se ukazuje, že vlak do Labytnangi nejezdí obden, leč denně. Ukládáme batohy do skříněk (máme štěstí, jsou tu poslední dvě volné) a jdeme do města. Skříňky sice vypadají stejně jako ty naše -tedy automaticky- tady se ale musí za vedoucí nádraží, která je otevírá a zavírá speciálním šperhákem z kusu ohnutého drátu. Máme dvě možnosti noclehu. V hotelu Vorkuta ve městě (734 rublů za pokoj), nebo ve spacím voze na nádraží, od 21:00 do 6:00 za 90 rublů na jednoho. Nakonec se shodneme, že bychom ocenili sprchu i trochu víc komfortu a volíme hotel. Ten je veliký a jak se zdá, téměř prázdný.
Město je ošklivé, ale mají tu všechno - bazén, několik kin, dramatické divadlo, loutkové divadlo, muzeum… Na ulici Lomonosova, kousek od Leninovy ulice je v budově telekomunikací internet, připojení stojí pouhých 36 rublů na hodinu.
Na ulicích tu mají pěkné transparenty, jako například "čistý dvůr - čistá ulice - čisté město", nebo "čisté město - základ našeho zdraví". To je v hornickém městě jistě chvályhodné. Mají tu ovšem výhodu, že se tu asi jen málokdy práší, protože jen málokdy není mokro nebo neprší.
Do kina jsme nakonec nešli, ačkoli hned naproti hotelu jedno pěkné máme, dávali ale samé blbosti.
Na trhu jsem odpoledne prohodil pár slov s jedním trhovcem, požádal mě, abych všechny v Čechách pozdravoval. Na nádraží se u nás zase zastavila stará uklízečka a vykládala, jak si někdo z jejího příbuzenstva vzal Češku, Jarmilka se prý jmenovala. Taková hezká silná děvočka to byla. Prý jí (té uklízečce) tenkrát z Čech přivezli hezké lesklé boty.
V televizi dávají reality show Hlad, všude v Moskvě jsme na to viděli reklamy. Skupina mladých lidí je v domě v neznámém zahraničním městě. Dům je kompletně vybavený, ale chybí tam jediná věc - jídlo. Nepochopil jsem, co je cílem, pravděpodobně přežít.
|
|
|