| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Pondělí 12.9. 2005 - den 28.
Petrohrad
Po pozdní snídani jdeme pěšky do centra. Je to nedaleko, zajímavé. Všechny vzdálenosti se nám zdají mnohem menší, než když jsme tu před šesti lety byli poprvé.
Procházíme kolem Izakijevské katedrály, Měděného jezdce, Admirality a Ermitáže až na Něvský prospekt a k Chrámu spasení Krista. Muzea jsou v pondělí zavřená a turistů poměrně málo, takže například Ermitážní náměstí je téměř liduprázdné.
Dalším naším cílem je Piskarjevský hřbitov, místo, kde jsou pohřbeny oběti blokády. Na druhý pokus volíme od metra autobus správným směrem. Hřbitov je rozlehlý a skládá se z očíslovaných hromadných hrobů, v nichž je pohřbeno 490 000 obětí blokády Leningradu. Z reproduktorů hraje smuteční hudba, u vchodu je maličká expozice se stručnou historií devíti set dnů blokády. Dalšími autobusy se dostaneme na Leninovo náměstí, kde stojí další ze "stopujících Leninů". Sbírka soch udělaná podle jednoho mustru se nám tak rozrostla o další kousek (Irkutsk, Biškek, Pobaltí, Petrohrad). Od Lenina pokračujeme kolem Aurory a domku Petra I k metru a do hostelu. Během dne se postupně zatahuje, odpoledne krápe, večer je průtrž mračen.
Koupil jsem tu nějaké suvenýry - pohlednice, reprodukce starých propagandistických plakátů a další drobnosti. Hlavní suvenýr je ale nástěnná mapa Ruska v měřítku 1:7 000 000 - za pouhých 122 rublů! Hanka si koupila tři videokazety "Jen počkej zajíci!". Maminka si prostřednictvím sms objednala "oblepichovoje maslo", prý se to prodává v lékárnách. I to jsem sehnal, jen jsem chvíli cvičil výslovnost, než jsem si troufnul o to požádat. Jedná se o rakytníkový olej a je to prý mimořádně léčivé.
|
|
|