| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Hanka) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Pondělí 12.9.2005
28.den - Petrohrad
Hostel byl vážně příjemný. Ticho, klid, pohoda. Posnídali jsme a kolem desáté vyrazili do města. Pěšky jsme Turgeněvo náměstí, pak jsme pokračovali na Divadelní náměstí a k Izakijevské katedrále. Odsud pak dál k Admiralitě a k Měděnému jezdci. Bylo docela hezky. Chtěla jsem si udělat vyjížďku po Něvě, ale v kase měli zavřeno a ostatní nabízené turistické vyjížďky po kanálech se nám zdály předražené. Po nábřeží jsme doputovali k Ermitáži. Bylo pondělí, zavřeno a Palácové náměstí před Zimním palácem zelo prázdnotou. Zaujaly mě toaletové autobusy stojící před Ermitáží.
Po Něvském prospektu jsme se vydali do města. Před šesti lety nám to tady všechno připadalo obrovské, dneska už nám to tak nepřišlo. Asi se nám od té doby - po návštěvě několika jiných velkých měst - změnila měřítka. Čínských rozměrů to tu rozhodně nedosahuje.
Stavili jsme se v jednom velkém knihkupectví a nakoupili tu suvenýry: velké pohlednice, resp. zmenšené plakáty z 50.let propagující komunismus a socialistický způsob života.
"Nikdy nelži"
"Šťastný nový rok, soudruhu Staline"
"Lenin byl, Lenin bude"
"Sovětský občan má právo na dovolenou"
"Po směně se umyj"
"Poslední varování před alkoholem"
Nejlepší mi přišel obrázek ženy s kojencem, za kterou visel na stěně obraz Stalina a pod tím bylo napsáno: "O siroty se postaráme s mateřskou láskou". Tomáš si koupil nástěnnou mapu Ruska, byla levná, ovšem tahal se s ní pak celý den. Ještě jsme si koupili nějaké knížečky o Petrohradu.
Poté jsme došli ke Kazaňské katedrále a šli si vyfotit chrám Spas na krovi. Za chrámem byl docela pěkný park, otevřený v roce 2002. Muzeum Ruska bylo otevřené, ale bylo tak nestvůrně veliké, že nás ani nenapadlo tam vejít.
Další naše cesta vedla na Piskariovskoje kladbišče - Piskarjovský hřbitov. Jeli jsme metrem na Ploščaď Mužestva. Měli jsme hlad, tak jsme hned od metra zamířili do prvního rychlého občerstvení. Dali jsme si šavermu, hranolky a salát, bylo toho hodně a bylo to dobré. Navíc jsem tu ve zdejším audioobchodě konečně objevila Nu pagadi. Koupila jsem všechny 3 videokazety (3 x 90 R).
Od metra vede na hřbitov autobus 123. Linku jsme našli, ale bohužel jsme nastoupili do špatného směru, což jsme odhalili až za hodnou chvíli. Vystoupili jsme a ptali se kolemjdoucích, ale nikdo nevěděl, až jedna stará paní nás poslala správným směrem. Sedli jsme do maršrutky a dojeli na hřbitov. U vstupu stály dvě budovy muzea. Jedna byla zavřená, ve druhé byla výstava fotografií z blokády. Muselo to být hrozné. 900 dní... Už v zimě 1941 vypnuli proud, přestalo fungovat dálkové vytápění, zastavila se MHD. V muzeu byl na ukázku denní příděl chleba - asi 150 gramů. Lístečky, na které si jakási holčička poznamenávala, kdo kdy z rodiny zemřel...
Na hřbitově plál věčný oheň a hned za ním začínaly hromadné hroby, označené jen rokem. 1941, 1942, 1943 ... A těch hrobů bylo opravdu hodně. Na hrobech posedávaly krkavci – hodně depresivní. Čestná alej vedla k památníku a soše Matky Rusi, všude byla spousta věnců a květin. Před pár dny, tuším, že 6.září, se slavil začátek blokády, proto tu byl i věnec od Putina. Několik lidí tu prohlíželo výzdobu a rovnalo stuhy. Kousek odsud pak byla další čestná alej s mramorovými deskami vzpomínajícími na padlé zaměstnance různých továren a na města a národy, které obráncům Leningradu pomáhali. Z cizinců tu měli zastoupení jen Poláci. Prošli jsme se ještě kolem individuálních vojenských hrobů. Zkazilo se počasí, zatáhlo se, tak jsme vyrazili zpět do města.
S jedním přestupem jsme dojeli na metro Ploščaď Lenina - Finské nádraží. Stojí tu další socha stopujícího Lenina do naší stále se rozrůstající série. Fotili jsme ji bohužel už v dešti. Podél vody jsme došli až k Auroře.Opět zavřená, opět žádná informace o návštěvní době. Tak jsme se aspoň s Aurorou a kovově šedou oblohou v pozadí vyfotili. Kolem domku Petra I. jsme přišli k parku u stanice metra Gorkovskaja. Překvapil nás památník v parku - byl věnovaný obětem Gulagu! Tak to se v Rusku tak často nevidí...
Koupili jsme si magnety ve tvaru matrjošek na lednici a jeli domů. Cestou nás zastihla smska Tomášovy maminky - projevila přání, abychom jí koupili „oblepichovoje maslo“. Zastavili jsme se v lékárně, ukázalo se, že jde o rakytníkový olej, který je tak zdravý, že je na všechno! Měli ho, jeden za 16 R a druhý za 71R. Vzali jsme oba, když je tak úžasný :) V obchodě na rohu jsme za 120 R nakoupili jídlo na zítra, na snídani a na cestu domů. V hostelu jsem z posledních dovezených zásob uvařila pudink, vlezla si na hodnou chvíli do vany a potom chvíli konverzovala s naší sousedkou Američankou. Studuje balet a komunismus:) Teď plánovala, co všechno vlastně navštíví během příštích 10 dnů pobytu v Petrohradu. Balet? Muzea? Ermitáž?
Tomáš se začetl do Izvestijí, kde se obsáhle probíraly loňské události z Beslanu. Stejné, jako by to bylo u nás. Nikdo nic nevyšetřil, vyšetřování skončilo, zapomeňte...
Zítra balíme a jedeme domů.
|
|
|