Rusko 2005 -- Polární Ural - Západní Sibiř - Povolží

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

Neděle 4.9.2005 - den 20.

Karpinsk

Hotel vypadá nečekaně dobře. Za 300 rublů máme pokoj pro dva - velmi prostorný, i s miniaturní šatnou. Postele jsou krásné, čisté, široké… Ale ty drátěnky! Teprve když pod sebe srovnám přehoz s postele, ležím jakž-takž rovně a můžu spát.

Ráno prší, ale než se nasnídáme a vyrazíme ven, přestane. Počasí se nám ale nelíbí, takže se rozhodujeme hory vypustit a zítra se vrátíme do Jekatěrinburgu. Podle našeho popisu je výstup na Konžakovskij Kameň hodně mokrý a brodit se v dešti tři dny blátem se nám nechce.

Takže v pondělí v 7:30 pojedeme zpátky, v Jekatěrinburgu bychom měli být v půl třetí a odtud bychom snad dokázali chytit nějaký noční vlak do Kazaně.

Během procházky po městě se počasí zlepšuje. Ve dvě hodiny je krásně, velká bílá oblaka, slunce. Začíná mě mrzet, že jsme ty hory tak rychle odvolali a pořídili zpáteční jízdenky. Kolem šesté večer se ale zase zatahuje a je tu prudká průtrž mračen. V osm zase svítí slunce… když se nám odpoledne podaří za městem zahlédnout hory, jsou -navzdory slunečnému počasí u nás- celé skryté v temných mracích. Počasí je nestabilní a předpověď v novinách slibuje déšť. Recepční v hotelu říká, že když tu začne pršet, prší obvykle dlouho. Tak snad zdejší hory někdy příště. Stejně to chce asi přijet sem speciálně kvůli horám, tohle kombinování měst a hor vyžaduje zbytečně moc různých věcí… navíc nemáme moc dobrých podkladů. Ten mladík včera říkal, že se na ruských serverech dají najít i vojenské mapy, on že nic nekupuje, všecko jen stahuje. Budu se muset po těchto zdrojích pečlivěji podívat.

Procházka městem se protáhla, je to tu mnohem rozlehlejší, než se na první pohled zdálo. Domy jsou tu hezké, zděné, udržované, tipujeme 30. léta. Kolem města jsou lesoparky, jeden borový připomíná trochu krajinu kolem Máchova jezera. Mají tu taky samozřejmě Lenina, památník rudoarmějcům padlým v občanské válce, památník 2. světové války. Přímo proti hotelu máme sokl, na kterém je vystavena lžíce bagru, která v roce 1974 vytěžila ve zdejším dole třicetimilióntou tunu uhlí od roku 1911. Zajímavé.

Hned za městem, sotva 150 metrů od hotelu, je ohromná, částečně zaplavená těžní jáma. Je to nesmírný zásah do krajiny, hodně zarostlý a z velké části zaplavený, takže to navzdory své očividné umělosti vypadá nakonec docela malebně. Stojí tu jen jeden poměrně malý bagr.

Na opačné straně dýmá v lese velká elektrárna, musejí tu být v okolí další doly, tenhle by ji určitě neuživil. Večer balíme v klidu batohy. Pod okny je živo, místnost s hracími automaty nejspíš láká mládež z půlky města.

Předcházející den Zatim nic Následující galerie

 

(c) Hanka Kubíková a Tomáš Hruš 2005
<