| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Hanka) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Čtvrtek 1.9.2005
17. den - plavba po Irtyši
Ráno se ukázalo, že naše loď přes noc nejenže dohnala zpoždění, ale dokonce se o několik hodin předběhla před vlastním jízdním řádem. U městečka Uvat jsme se nakonec objevili celé čtyři hodiny před očekávanou dobou připlutí. Bylo to tak nečekané, že na břehu nebyl nikdo, kdo by naši loď připoutal k přístavišti. Nakonec se toho - nepříliš ochotně - ujal náhodný kolemjdoucí. Oproti dychtivým hošíkům, kteří naši loď po dobu plavby dosud obsluhovali, to byla změna k horšímu. Vše se ale podařilo a my jsme šťastně přistáli u břehu opatřeného jen malou budkou s velkým nápisem nabádajícím spoluobčany k zachovávání pořádku. Z palubního rozhlasu se ozvalo hlášení, že loď bude odplouvat přesně podle jízdního řádu, tj. 10:45 hodin. Přes čtyři a půl hodiny volna, většina cestujících byla pěkně šokována, pořádek je pořádek a teď tohle.
Nasnídali jsme se a vyrazili na břeh. Od řeky nebyla vesnice skoro vidět, jen za vysokým náspem jsme tušili nějaké střechy. Naštěstí se ale Uvat ukázal jako docela velké sídlo. Měli tu spoustu obchodů, vlastní DUMU, pedagogicko-psychologickou poradnu, památník obětem velké vlastenecké i dalších válek. Poprvé za celou dobu v Rusku jsme narazili i na památník obětem let 1935-53. Dle nápisu na pomníku bylo asi 7 tisíc zdejších lidí označeno nálepkou „zrádce“ a podle toho s nimi pak bylo zacházeno. Potkali jsme jednoho pána z lodi, který nás poslal do místního kostela, prý je pěkný. Byl celý dřevěný a vyřezávaný. Okouněli jsme před ním, přijel žigulík, z něj vystoupil mladík v dlouhých upravených vlasech, který zmizel v budově vedle kostela. Za chvíli se objevil v sutaně, inu zdejší pop. Odvážili jsme se do kostela, stařena, která se o chrám starala, mi okamžitě přidělila na hlavu šátek a oblékla mě do jakési sukně! Chrám byl malý, ničím nápadný, snad jen obchodem s náboženskými předměty, který zabíral skoro stejnou velikost jako samotný svatostánek. Koupili jsme si každý jednu madonku na památku. Prošli jsme si celé město, vyfotili jsme si billboard oslavující 375 let od vzniku UVATu, dětmi pomalovaný plot. Na ulicích jsme potkali několik dětí s květinami - no jo, dnes je přece prvního září…. V rádiu říkali, že dnes jde v Rusku poprvé do školy jeden milion sto tisíc prvňáčků. Školní rok bude zahájen minutou ticha na památku loňské tragédie v Beslanu.
Omrkli jsme ještě zdejší rynek a vrátili se k lodi. Její přítomnost zaznamenaly už i zdejší bábušky a přinesly nějaké přebytky na prodej. Bohužel už moc velký obchod neudělaly, většina cestující si nesla nákupy z města. Koupili jsme si od nich alespoň praženou slunečnici. Jeden malý panák slunečnice (sklenička znamená nejčastější zdejší dutou míru) stál 8 R, platila jsem 10 R. Paní prohledávala kapsy, aby našla 2R zpátky, když tu jí procházející kapitán poradil, ať mi radši za ty 2 R přidá semínek. Paní tahle rada nadchla a kapitán byl také rád, že je užitečný. Je to panečku muž na svém místě.
Sedli jsme si na lavičku na břehu a louskali semínka. Tomáš se ještě vrátil do vsi, protože dostal chuť na nějaké maso, inspirovala ho klobása jednoho ze spolucestujících, ale po chvíli se vrátil bez úspěchu. Žádná zdejší uzenina při podrobnějším zkoumání neuspěla. Tak jsme si aspoň koupili od jednoho staříka malé uzené rybky. Byly výborné, i když plné kostí. Šla jsem hned přikoupit další, ale v mezidobí došly a tak jsem musela náhradou koupit velkou vařenou štiku a horké vařené brambory. Štika se moc nepovedla, ale použili jsme ji jako rekvizitu při focení naší kajuty.
Kolem desáté se ukázalo, že naše loď už zase pluje - bez oznámení v rozhlase?! Co se to děje? Naštěstí byla jen na chvíli odpoutána, aby udělala u přístavního mola místo jiné lodi, po jejím odplutí jsme zase přistáli. Jízdní řád je jízdní řád, ten se prostě dodržovat musí, a tak jsme skutečně odpluli přesně v 10:45 hodin. Loď tentokrát odvázal jeden místní muž, oblečený v dlouhém modrém kabátě. Vypadal důstojně, popřál nám šťastnou plavbu a odešel.
Počasí se opět umoudřilo. Odpoledne ve znamení četby, relaxace, fotografování řeky a nebe plného obláčků.
|
|
|