| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Pátek 28.8. 2005 - den 11.
Salechard
Jdeme zase do města a zase přímo do přístavu. Vstávali jsme poměrně pozdě, nespěchali, cestou si dali na lavičce na dětském hřišti snídani.
Předtím jsme se ještě stavili na hřbitově. Je to tu podobné jako na Bajkale, kolem každého hrobu malá ohrádka. I manželé tu mají oddělené hroby a společnou jen ohrádku kolem nich. Jak se zdá, lidé se tu nedožívají vysokého věku. Je zajímavé, jak tu vedle sebe stojí náhrobky, na nichž jsou obyčejné kříže i kříže pravoslavné, rudé hvězdy i muslimské půlměsíce.
V přístavu jsme až chvíli před polednem. Ve dvě se má otevírat úschovna a ubytovna. Nocleh tu stojí 310 rublů za jednoho, to se už dá akceptovat. Zatím se ptám paní v pokladně, jak to je se zamluvenými lístky na naši loď. Pokud je prý máme zamluvené, tak jsou v jakési pokladně ve městě - ta má dnes ještě otevřeno, v sobotu a v neděli ale ne. Když jsem po telefonu naše lístky zamlouval, říkal jsem, že asi dorazíme až v sobotu, takže v Tomsku snad nemohli předpokládat, že bych si je mohl vyzvednout v té pokladně. Taky mi řekli, že je budu mít u pokladního na lodi. Budu na to spoléhat.
Pokoj v přístavu je slušný, máme pro sebe trojlůžák. Je tu jen šest pokojů, náš byl poslední volný.
Když jsme v poledne došli do přístavu, byla tu šestičlenná skupina ruských trampů z Jaroslavle. Vraceli se domů po měsíčním rybolovu. Měli s sebou bajdarky (snad skládací nebo nafukovací lodě) a na nich se prý různě po řece přemisťovali. Pohostili nás vodkou a salámem. Jako všichni zdejší trampové měli i tihle obrovskou horu zavazadel a právě řešili, jak ji dostat do Labytnangi k vlaku. Neměli žádného "načalnika", všechno řešili demokratickou hádkou, takže jejich odjezd nebyl jednoduchý. Nejprve někdo z nich sehnal nákladní taxi. Když už měli skoro všecko naložené, změnili názor a celou bagáž zase vyházeli ven. Pak sehnali jiné auto, dva z nich ale mezitím někam zmizeli. Ostatní do auta naložili celou bagáž a odjeli. Ti dva ztracení se později vrátili a vůbec nic si nedělali z toho, že tu jsou sami. Sedli si a čekali. Asi po půl hodině se auto se zbytkem skupiny zase vrátilo. Jeden muž vyběhl ven, křičel, nadával, házel čepicí o zem a nadával ostatním do idiotů. Opozdilci zatím nastoupili a když se podařilo uklidnit toho řvouna, celá skupina konečně a snad definitivně odjela na nádraží. Snad se za ty tři dny ve vlaku navzájem nepovraždí
Ubytovali jsme se a šli do města. Na trhu jsme koupili pár rajčat, uzenou rybu, v různých obchodech pár dobrot. V Polarisu, ošklivé budově v centru jsme našli internet (70 rublů za hodinu) a napsali domů. Další den je u konce.
Nesmím zapomenout ještě na muzeum. Podle zápisu v knize hostů ho otevřeli teprve loni a všude je znát, že se tu při stavbě penězi nešetřilo. V přízemí je národopisná expozice, mají tu letní čum, zimní čum, letní mužské oblečení původních obyvatel - Něnců, mužské zimní oblečení, ženské letní oblečení, ženské zimní oblečení, dětské oblečení a pár kousků lidového umění. V patře je výstava o tom, jak se Salechard podílel na válečném úsilí za Druhé světové války. Asi jsme dnes jediní, kdo do muzea zašel. Poslední zápis v knize hostů je jedenáct dní starý. Jsou tam k nalezení i zápisy pár Rakušanů, Francouzů a Američanů - možná jsme tu první Češi?
|
|
|