| Trasa | Fotogalerie | Zprávy | Deníky |
Rusko 2005 – Deníky (Tomáš) |  |
| Informace | Zajímavosti | Návštěvní kniha | Kontakt |
 |
 |
 |
Sobota 27.8.2005 - den 12.
Salechard
V roce 1949 bylo rozhodnuto, že se postaví železnice od ústí Obu až k daleké Jeniseji. Vznikla tehdy dvě pracoviště, stavělo se z obou konců a v roce 1953 bylo položeno asi 500 km kolejí. Trať nikdy nebyla dokončena ani používána. Na stavbě zahynulo mnoho vězňů zdejších lágrů.
Věděli jsme, že zbytky téhle železnice se dají najít nedaleko Salechardu, i když prvních 92 km je už bez kolejnic, které prý odvezla do sběru jakási soukromá firma. Na satelitních snímcích je linie trati stále dobře patrná a tak jsme se rozhodli se na ni zajít podívat. Pokusili jsme si včera vštípit do paměti satelitní snímek, jak jsme si ho našli na internetu. Vyrazili jsme tedy za město, ale nepodařilo se. Asi po patnácti kilometrech trmácení po silnicích kolem Salechardu jsme zase zpátky ve městě a jen nás pěkně bolí nohy. Po včerejším gastronomickém úspěchu s uzenou rybou kupujeme dneska hned dvě, nějaká rajčata a zbytek dne věnujeme čtení a dohánění zápisků v denících.
Než jsme ráno vyrazili, dal se s nám do řeči správce zdejšího přístaviště. Ukazoval nám, jak krmí chlebem racky, nechal se se mnou vyfotit a věnoval mi vlaječku s nápisem 150 let Irtyšské paroplavby 1846-1996. Odpoledne mi pak ještě přinesl neuvěřitelně nevkusný papundeklový oválný obrázek jelena a pijící laně v lese s rozkvetlými kvítky pod strmým vrcholem pokrytým sněhem. Co s tím proboha budu dělat? Dám mu zítra nějaké cigarety, nic jiného na rozdávání stejně nemáme.
Večer jsem dočetl Utrpení mladého Werthera. Zajímavé, ale nepříliš aktuální.
|
|
|